Pojmenování kanafas se odvozuje od latinského "canabis" - konopí - neboť to byl velmi dobrý pevný textilní materiál. Později v 16. století se vyskytuje v písemných zprávách výraz "kanevač", "kanebáč" nebo "kanawas". Výroba plátna pro vlastní spotřebu byla v Českých zemích běžná v každé rodině již v době velkomoravské říše.
V době Marie Terezie byly Čechy velkou textilní výrobnou, rozmohlo se tkalcovství manufakturní. Avšak vlivem evropské konkurence začaly manufaktury své provozy uzavírat a v 19. století začali nezaměstnaní tkalci tkát pro místní spotřebu vesnických obyvatel. Na přelomu 19. a 20. století se přešlo z tuzemské suroviny - lnu - na snáze zpracovatelnou dováženou bavlnu, přibývala barevnost.
V devadesátých letech došlo k dodatečnému zušlechťování. Tkanina tím získávala mnohem příjemnější uživatelské vlastnosti, nesrážela se tolik, byla splývavá, snadno se prala a žehlila, byla barevně výraznější.
zdroj: internet
Protože ženy-objednavatelky byly náročné na vzory nově pořizovaných látek, snažili se tkalci vymýšlet nové a nové kombinace barev, pruhů i kostek.
Lidové rčení "hup do kanafasu" nebo popěvek "proto jsem si kanafasu koupila, abych se Ti můj Jeníčku líbila", svědčí o jeho rozšíření.
Kanafasy se zařadily také do lidových krojů a díky výtvarnému nadání tkalců se nám uchovaly desítky - stovky vzorů.
