Dnes mi povídala mamka, že jsem dlouho nevložila nový příspěvek. Tak to mami napravuji.
A Vás milé dámy zdravím :-)
Původním plánem byl příspěvek se šitými výrobky, ale dala jsem přednost panenkám Šustěnkám.
Při motání kukuřičné lupeny šustily jako právě spadané listí. Jsou z letošního šustí, které vybělilo sluníčko.
V panenkách je zakletý kousek lidské zkušenosti a nekonečnost koloběhu přírody.
Je opět přelom období a teplo nenávratně odchází.
Spolu s tím nás opět čeká záplava příspěvků volajících po teplém období. Nějak si říkám, jaké by to bylo pro nás lidi, kdyby po nás někdo chtěl, aby nepřišla noc a nemohli jsme se vypsat a jak dlouho by to z nás kdo vydržel.
Ano, příroda si chce odpočinout. Chce se vyspat. Dala nám své plody, rozmnožila své ratolesti a teď si hodlá odpočinout a oddat se snům pod pokrývkou sněhu.
Někomu se patrně zdá, že vůbec o nic nejde, jenže tyhle myšlenky mají také svou energii a přirozeně i dopad na svět kolem nás.
To opravdu nedokážeme žít v souladu se světem a jeho zákony?
Pořád musíme bojovat s přirozeností a odvěkou zkušeností Matky veškerého života?
Třeba to chce vidět věci trochu jinak.
Některé panenky jsou ještě k prodeji, můžete si o ně napsat :-)
Mějte se krásně
Vaše včelka L.