❤
PERNÍČKY: VOŇAVÉ KOUZLO VÁNOC
Bez perníčků si vánoční svátky snad ani neumím představit. Sladce medové a nazdobené patří k tomu nejtradičnějšímu, co česká sváteční kuchyně nabízí. Jejich historie ovšem sahá až do dávnověku.
❤
První zmínka o výrobě perníku v českých zemích pochází z roku 1335, kdy jej prodávali na posvícení v Turnově. Prodávali jej cáletníci – tak se tehdy perníkářům říkalo. K přípravě těsta prý používali až devadesát druhů vzácných koření a bylin. Podle nich byla také pojmenována pražská Caletná ulice, dnešní Celetná.
Až do konce 17. století byl perník a hlavně marcipán luxusním zbožím, určeným pro majetné vrstvy. Ke značnému rozšíření perníkářských výrobků v lidovém prostředí došlo až v 18. století s rozvojem domácího chovu včel.
❤
Dnešní domácí perníčky ovšem už nemají s těmi původními nic společného ani z hlediska přípravy, ani z hlediska chuti. Staročeské perníky se připravovaly podle složitých tajných receptur, které si každý mistr pečlivě střežil a předával je pouze svému nástupci. Obsahovaly drahé a ne vždy dostupné suroviny. Těsto se připravovalo měsíce, ba i léta dopředu a nechávalo se dlouho odležet. Říkalo se, že nejlepší perníky na svatbu byly z těsta zadělaného v den narození nevěsty... Perníkáři byli hlavně muži, šlo o totiž náročné řemeslo. Směs na těsto vážící desítky kilogramů se musela prosívat, cedit, zahřívat, mísit… A to nemluvíme o náročném hnětení.
❤
Přestože to vlastně bylo pečivo určené především k jídlu, byly to také zábavné předměty, výtvarná dílka s nejrůznějšími náměty od náboženské symboliky až po ryze světské motivy.
❤
Tvarované perníky lidé hojně využívali jako dárky, které se těšily velké oblibě i úctě. Dostat od někoho takový perník znamenalo, že si dárce obdarované či obdarovaného velmi váží.
❤
Letos Vás mohu potěšit novým tvarem perníčku a to miminkem a malým andělíčkem.
Miminko se darovalo se při rodinných obřadech, křtu, svatbě, symbolizovalo zrození nového života. Sloužilo jako vánoční či novoroční symbol, nebo jako dětská hračka.
Vánoční anděl je jednou z nejoblíbenějších postaviček doprovázejících předvánoční i vánoční čas.
Poprvé se o adventním čase objevuje v předvečer 6. prosince, aby spolu s čertem doprovodil sv. Mikuláše na jeho předvánoční pochůzce.
Postavička anděla nechybí ani v žádném z betlémů, ať již stojí v kostele, nebo pod vánočním stromečkem.
❤
A věděli jste, že Jeníček s Mařenkou vlastně vůbec nebyly hodné děti. ☺
– že přišly k chaloupce, nepozdravily a hned se vloupaly na střechu, kde kradly perníček. Vrcholem bylo, když se „zlá Ježibaba“ dotazovala „kdo že jí to loupe její perníček“, tak děti dokonce lhaly „to nic, to jen větříček“. Závěr pohádky také nebyl právě spravedlivý. Ježibaba za svou pracovitost (je zjevné, že se skutečně věnovala výrobě perníku) byla místo poděkování za poskytnutý azyl s jídlem strčena do pece. A pak, že v pohádkách vše zlé dobře končí, že?
☺ Milé návštěvnice tohoto blogu,
pokud byste měly zájem o perníčky, prosím napište mi včas.
Výroba je časově i fyzicky náročná a předvánoční čas je u mě dosti nabitý zakázkami.
Všem posílám pozdravení a především moc děkuji za minulé komentáře.
Holky jste zlaté !!! DÍKY ☺
Lenka
